THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z hlediska hudebně-hydrologického můžeme finskou kovovou scénu rozdělit na dva tábory. Zatímco nekonečným jezerním plošinám již natrvalo vládnou sekáči Children Of Bodom, v přilehlých bažinatých oblastech tomu tak není. Z těchto zapadlých končin přírody jim totiž pod znamením trojzubce povstala velice zdatná konkurence v podobě skupiny Kalmah. Skupinu jsem kontaktoval asi před měsícem, leč odpovědi se mi nedostalo, a tak jsem považoval rozhovor s Kalmah za uzavřenou záležitost. O to větší byl můj údiv, když se z hlubokého rašeliniště zcela nečekaně vynořil kytarista A. Kalma (neboli Antti Kokko) aby mi odpověděl na pár otázeček...
Kalmah je u nás v Čechách relativně neznámá kapela, a proto bych tě na úvod rád poprosil, abys čtenářům MetalManie přiblížil něco z historie skupiny.
Skupina byla založena v roce 1992 ještě pod jménem Ancestor. Zakládajícími členy byli Pekka Kokko (kytara, vokál), Petri Sankala (bicí) a Anssi Sepanen (kytara). Já jsem se stal členem Ancestor o čtyři roky poději, po natočení druhého dema. Poté jsme společně natočili ještě další čtyři demopásky. V roce 1998 jsme přijali klávesáka, protože jsme potřebovali naši tvorbu obohatit o nové prvky a také jsme si změnili název kapely na Kalmah. Už jako Kalmah jsme natočili naše první album, které nám konečně přineslo nahrávací smlouvu. Hlavním důvodem změny jména byla samozřejmě snaha získat onu nahrávací smlouvu. S Ancestorem jsme na smlouvu nedosáhli - s Kalmah ano, což je celkem paradoxní, protože produkce Ancestor byla téměř identická s produkcí Kalmah. To jenom ukazuje, jak velké štěstí musíš mít, abys získal ten vytoužený kontrakt.
Tahle otázka je pro vás asi velice častá a možná i nepříjemná... Takže, co říkáte neustálému srovnávání s Children Of Bodom? Jaké jsou vůbec vaše vztahy s Bodomskou kapelou?
Vlastně žádného člena Children Of Bodom neznáme, protože oni žijí v Helsinkách a my v Oulu, což je asi 700 kilometrů severně od Helsinek. Ale bylo by to skvělé se s nimi setkat, jsem si jitý, že se tak jednou stane. Tebou zmíněným srovnáváním nevěnuji vůbec žádnou pozornost. Musím říci, že každý, kdo ví alespoň něco o hudbě, musí slyšet, že zde není opravdu co srovnávat! Jinak si myslím, že Children Of Bodom jsou více ovlivněni klasickým heavy metalem a power metalem, zatímco naše hudba jde více do death a thrash metalu.
Jistou paralelu vidím i v maskotech obou skupin. Children Of Bodom mají Sekáče a jeho kosu, zatímco vy máte svého Pána bažin (Swamplord) s trojzubcem... Má váš maskot nějaké jméno?
Swamplord je prostě Swamplord. Je to náš duchovní vůdce.
Vaše první album "Swamplord" mi Children Of Bodom hodně připomínalo, ale novinka "They Will Return" je o dost originálnější. Jsem si jistý, že jste se hodně snažili odlišit od bodomské kapely. Hlavně kytary znějí jinak, klávesy také (v některých momentech mi připomínají Bal-Sagoth). Jste s novou deskou 100% spokojeni?
S novou nahrávkou jsme 100% spokojeni, kdyby tomu tak nebylo, nikdy by se nedostala do obchodů. Nikdy na Children Of Bodom nemyslím, když píši nové skladby. Také si myslím, že zde není důvodu proč bychom měli být rozdílnější od toho co jsme přes 10 let. Nikdy jsem Bal-Sagoth neslyšel, takže pro toto nemám žádný komentář.
Nové album se mi zdá o dost agresivnější než debut, souhlasíš se mnou? Také jste všichni dost vyrostli po muzikantské stránce...
Ano, je to pravda. Určitě jsme se jako muzikanti zlepšili, pomohla k tomu i přítomnost dvou nových členů v kapele (bicí - Janne Kusmin, baskytara - Timo Lehtinen). Hlavně nový bubeník přinesl více agresivity do našeho projevu. Také jsme měli docela velké problémy těsně před nástupem do studia - noví členové skupiny měli pouze 5 týdnů na zvládnutí veškerého materiálu. Pracovali jsme velmi tvrdě, možná i proto je tam tolik agrese.
Poslední song na "They Will Return" je předělávka známé skladby "Skin O´ My Teeth" od Megadeth. Megadeth nedávno ohlásili svůj konec, jak jsi na tuto zprávu reagoval?
Megadeth pro mě vždy byla skupina s velkým S, rozhodně je to pro mě velká ztráta. Právě kvůli Megadeth jsem kdysi začal hrát na kytaru... Pořád však věřím, že se někdy vrátí.
Zdá se mi, že mixtura blackmetalu a heavymetalu je den ode dne populárnější - máme zde Kalmah, Children Of Bodom nebo Throne Of Chaos. Co si to tom myslíš? Můžeš nám doporučit nějakou zajímavou kapelu, která hraje podobný styl?
Já jsem vlastně velmi staromódní člověk, když přijde na můj hudební vkus, mladší skupiny skoro vůbec neposlouchám. Někdy si poslechnu nějaké nové album, ale vždycky potom přejdu k lety prověřeným skupinám jako Megadeth, Pantera, Death, In Flames, Dark Tranquillity nebo Paradise Lost. Měl bych říci, že jsem nedávno slyšel jednu skupinu na jistém internetovém radiu a zněli jako At The Gates, takže se po tom asi poohlédnu. V každém případě to bude těžké, protože si nepamatuji jejich název (smích).
Stane se Timo Lehtinen z Catamenie stálým členem Kalmah, nebo stále hledáte někoho jiného?
Od té doby co Timo přišel do kapely je jeden z nás. Je to první basák Kalmah, který umí skutečně dobře hrát, takže ho rozhodně nehodláme propustit (smích), teda jedině když bude chtít sám (smích) Timo s námi hraje rád a naše spolupráce je celkově vynikající.
Některé vaše texty jsou o bažinách, jedna vaše skladba se jmenuje "SwampHell" a na obrázku prvního alba trůní samotný Swamplord. Co vás na bažinách tolik fascinuje?
Oblast kde žijeme je obklopena bažinami, které představují okolo 60% rozlohy. Když se zastavíš u rašeliniště finské bažiny a zaposloucháš se do zvuků přírody, vnímáš tu úžasnou atmosféru, tvá mysl odpočívá... toť jeden z důvodů.
Co to vlastně znamená Kalmah?
Kalmah se slovo pocházející z Karelského dialektu, znamená to něco jako "do hrobu".
Antti, jak dlouho už trápíš kytaru? Kteří kytaristé ovlivnili tvůj styl?
Vždycky jsem se snažil vytvářet svůj vlastní styl a zvuk. Napadají mě jen dva kytaristé, kteří mě mohli ovlivnit - jsou to Marty Friedman a Dave Mustaine. Ale jak můžeš slyšet, mezi nimi a mnou není moc podobností (smích)
Která kapela toho podle tebe udělala pro vývoj finské scény nejvíce? Jaká je její dnešní úroveň?
Myslím, že Stone, Amorphis a Sentenced jsou kapely, které proklestily cestu jiným finským skupinám. Jsou to pionýři. Doufám, že jsem na žádnou význačnou bandu nezapomněl... Určitě musím zmínit také Tarot. Jinak dnešní finské scéně se daří dobře.
Kolik asi absolvujete ročně koncertů? Byli už jste na turné? Když ne, kdy se vás dočkáme?
Hrajeme jen velmi málo, na turné jsme ještě nikdy nebyli. Ale toto léto hrajeme ve Wackenu a doufejme, že na konci roku také vyjedeme na turné.
Čistě imaginární situace - bohužel :) : členové kapel Slipknot, Linkin Park a Limp Bizkit tonou v bažině, členy které skupiny bys zachránil? Co vůbec říkáš nu-metalové vlně?
Asi Slipknot, disponují alespoň trochou originality v rámci svého stylu - narozdíl od těch ostatních. Myslím si, že slovo "metal" ve frázi "nu-metal" nemá co dělat.
Finští metalisté rozhodně nepohrdnou nějakou tou lihovinou, jak jsi na tom ty? Tvůj oblíbený alkohol?
Jsem abstinent (smích). Moje oblíbené pití je jednoduše pivo, Musíš ho vypít opravdu hodně aby jsi se správně nalil, je to velký požitek (smích). Řekl bych ti i nějakou zábavnou historku, kterých je vždycky dost, když někam vyrazíme kalit, ale jsou tak těžko zapamatovatelné (smích).
Jaké je tvé povolání? Oblíbené aktivity, skupiny?
Jsem programátor, nejraději ze všeho piji a má oblíbená skupina je Megadeth.
Teď máš prostor vyjádřit myšlenku dne, případně sdělit nějakou tu životní moudrost čtenářům MetalManie...
Doufám, že někdy navštívíte finské bažiny, můžete zde potkat Pána bažin. Nezapomeňte poslouchat Kalmah a také hodně pijte. Jak jistě víte, přichází horké léto, a tak byste měli opravdu hodně pít, abyste zabránili dehydrataci organizmu.
Dobře Antti, díky za interview! Hodně štěstí s Kalmah!
Díky, měj se
Seventh Swamphony (2013)
12 Gauge (2010)
For The Revolution (2008)
The Black Waltz (2006)
Swampsong (2003)
They Will Return (2002)
Swamplord (2000)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.